Tepelné záření
Tepelné záření označuje přenos tepla absorpcí a emisí elektromagnetických vln bez použití nosného média. Velikost přenosu tepla sáláním je velmi silně závislá na emisivitě a teplotě povrchového materiálu. Nekovové a neprůhledné materiály obecně vykazují vysokou emisivitu, která obvykle přesahuje 0,80. Emisivita kovů se může pohybovat mezi 0,02 (např. hliníková fólie) a 0,90 (např. eloxovaný hliník) v závislosti na geometrickém uspořádání a povrchové úpravě kovového povrchu. Leštěné, lesklé kovové povrchy vyzařují velmi málo tepla. Lakovaný nebo eloxovaný povrch vyzařuje výrazně více tepla než světlý, nenatřený povrch. Rychlost elektromagnetického záření materiálu je úměrná jeho rychlosti absorpce. Černě zbarvené povrchy, které absorbují více záření než světlejší barvy, jako jsou bílé nebo kovové povrchy, jsou proto účinnější při přenosu tepla. Tepelná energie přenášená zářením strmě roste s rostoucí teplotou. Nicméně rozptyl tepla sáláním za normálních teplot (0 - 100 stupňů) je obecně zanedbatelný ve srovnání s přenosem tepla konvekcí.
